Pátek – lublaňské
rozhledy 2/2
Vydal jsem se
objevovat nové, mně neznáme vinaře – vynechal jsem rakouské
vinaře – Štýrské trio - Tscheppe, Taus a Muster jsem již
několikrát chutnal. Vynechal jsem Bordeaux jelikož jsem mu
nepřišel nikdy na chuť – až na dvě vyjímky - jednu z hvězd
Chateau Le Puy předcházela velká pověst. Chateau z více
než 400 letou tradicí nikdy nazačalo používat moderní
prostředky ve vinici či ve sklepě – vína jsou pěkná, jiná
než konveční Bordeaux, ale kombinaci Merlotu s Cabernety jsem
nikdy nerozumněl. Pro mě zajímavější bylo Chateau Tire Pe
– ročník 2012, který nezral ve dřevě, jen v betonových
nádržích. Většina Merlotu jen krapet Cabernetu franc – pěkné,
štavnaté víno. Takové Bordeaux mě baví. Ještě jsem ale do
této oblasti nedozral a ani nevím jestli chci.
 |
| Domaine de l´Ecu |
Francie je ovšem
země vinařsky rozlehlá a různorodá – hned u vedlejšího stolu
mě zaujal Frédéric Niger Van Herck z Domaine de l´ Ecu.
Excentrického až bohémsky působícího vinaře jsme objevili s
Marko Jeličem již v květnu na Raw wine v Londýně. Vinaří na
Loiře v apelaci Muscadet Sevre et Maine. Pokud si myslíte, že
odrůda Melon de Bourgogne je nudná, tak vás zde přesvědčí o
opaku. Vinařství je certifikováné jako organické od roku 1977! a
jako biodynamické (Demeter) od roku 1988!! Mají dvě řady vín –
první tradičněji udělaná zaujme svojí čistotou a mineralitou –
další je ovšem totální úlet. O čemž mnoho napoví i jejich adjustáž. Macerace a zrání v malých amforách vám totálně změní pohled na odrůdu Melon. Krásné, plné intezivní. Mým favoritem se stává Cuveé Faust (druhé víno zleva). Mýtické, rafinované, delikátní víno. P.s. Fredovi velmi chutnal oranžový Tramín od Milana Nestarce - což beru jako velkou poklonu!).
Další zásadním francouzským vínem byla ta z vinařství Domaine Viret z Cote de Rhone. Phillipe Viret je ovlivněn scientismem a kosmologii. Vše ve vinařství je děláno podle pravidla zlatého řezu - vína jsou označeny pentagramem Leonarda da Vinciho -vinařství vypadá spíše jako chrám - nikde nenajdete rohy vše je oblé a kulaté. Okultní, pro mnohé diskutabilní - ale ta vína! Phillipe dělá vína také v amforách, které ale navíc sám vyrábí (viz. stránky vinařství) Zkoušel dokonce používat vlastní jíl, ale s tím to nešlo, tak ho dováží z jiné části Francie. Ale již k vínům - v paměti mi utkvělo především Emergence 2010 - dlouhá macerace v amfoře, čtyři roky zrání - klasické cuveé Grenache a Syrah - skvělé víno - plné, tučné a divoké, ovšem doplněné šťavnatou kyselinou. Parádní červené víno z Rhony!
Ale skvělé víno se nedělá jen ve Francii. Zemí vinařsky málo známou je Chorvatsko. Naturální vinaření je zde v plenkách. Představím vám tedy dva mladé nadějné chorvatské vinaře. První z nich je Ivan Kosovec. Jeho 3,5 hektaru se nachází v severním Chorvatsku jen pár kilometrů jižně od Záhřebu v regionu s názvem Moslavina. Pěstuje nám dobře známé odrůdy Frankovku a Zweigelt. Největší zajímavostí je ovšem odrůda Šrklet. Celkem existuje 60 ha této odrůdy a vše se pěstuje právě v této oblasti. Škrlet je decentně aromatická odrůda lehkou petrolejovinkou připomínající Ryzlink rýnský. Spontánně kvašené víno (jako všechna vína na této akci), děláno v nerezu, 9 měsících na kvasnicích. Mladý Ivan Kosovec je mladý, sympatický a energický vinař, který dobře reprezentuje tento málo známý vinařský region.
Druhým chorvatským objevem je vinařství Piquentum Dimitrie Brečeviče. Syn francouzské matky a chorvatského otce se narodil ve Franicii, kde také studoval a sbíral vinařské zkušenosti. V roce 2004 se navrátil do vlasti svého otce a začal vinařit na severu chorvatské Istrie kousek od města Buzet. Hospodaří na 4,5 ha a pěstuje především místní odrůdy - Malvasia, Teran a Refoška. Ochutnal jsem dvě Malvasia, které se lišily podložím na kterém jsou vinohrady vysazeny. Zajímavé srovnaní tzv. bílého jílu s větším podílem vápence a červeného s větším podílem železa. Pěkná čistá velmi minerální vína. Vinifikace ve velkých betonových tancích dává vyniknout místnímu terroir. A navíc má moc pěkné etikety! Istrie je vinařsky velmi zajímavý region, který byl také před nedávném součástí naší širší vlastí.
Z Chorvatska se přesuneme do vzdálené Gruzie. Pravlast vína mě vždy zajímala a setkání s Johnem Wundermannem z vinařství Pheasant´s Tears bylo velmi osvěžující. John se narodil v Kalifornii a zájem o hudbu ho přivedl před 19 lety do Gruzie. Oženil se tam a začal dělat víno. Jak jinak než klasicky v quevri. Soustředí se na znovuoživení tradičních gruzínských odrůd - těch více než 500. Vinifikuje asi 18 různých odrůd např. Mtsvane, Kisi, Shavkapito,
Tavkveri, Chinuri a samozřejmě také Rkatsiteli a Saperavi. John je vinařský filosof a jeho slova na konferenci o propojení kultury a historie jako zásadní součásti terroir daného místa byla přijata se všeobecným souhlasem. Ochutnal jsem více vín roztodivných názvů. Dokonce i jeho Polyfony - cuveé 400 gruzínských odrůd. To na mě bylo moc - myšina je jediná z vinných chyb/ chorob, kterou nedávám. Ale víno je možná jen v nedobrém stádiu. Každopádně jsem byl Johnem ujištěn, že takto to víno chutnat nemá - to se mi oddechlo:) John je skvělý a sympatický člověk a upevnil mě v touze se do Gruzie podívat.
Krásných vín zde bylo samozřejmě mnohem více - jako například skvělé toskánské z vinařství Pacina (dováží se do ČR), tradičně vřelé setkání s Champagne Tarlant, či slovinští Mlečnik, Štekar, Vodopivec ( k tomu se vrátím v samostatném článku z návštěvy vinařství).
V dalším příspěvku se zaměříme na ženskou stopu na festivalu.
